Kátina cesta s Klimatexem do Santiaga de Compostela

Na začátku února stála na startu své cesty i Katka, kterou možná znáte z našich sociálních sítí. S sebou si vzala do batohu jen pár věcí, včetně naší mikiny CHIARA a seamless termoprádla EILA a ALBY. Jak její samotné putování probíhalo, jak byla s Klimatex produkty spokojená nebo co by vzkázala všem, kteří se na cestu teprve chystají? Na to i na spoustu dalšího jsme se Katky zeptali a odpovědi pro vás shrnuli v krátkém rozhovoru.

Jaký byl tvůj prvotní impulz vydat se na Camino a jaká očekávání jsi od cesty měla? 
Mojí inspirací byla Lucie Kutrová známá jako Holka s bucket listem. V roce 2018 jsem četla její blog, kde zmiňovala Santiago a od té chvíle to byl můj sen. Ke splnění tohoto snu mi trochu dopomohla aktuální životní situace. Nic jsem neočekávala, chtěla jsem si to prostě užít.  
Existuje několik variant cest, jak si pěší pouť projít. Jakou variantu jsi absolvovala a co pro tebe bylo rozhodující?  
Já jsem si zvolila cestu Camino Portugues. Rozhodující bylo to, že jsem dlouho nebyla u moře, takže cesta podél oceánu byla od začátku jasná volba. Trochu jsem si tu cestu upravila, lemovala jsem pobřeží, co to šlo. A proč jsem začínala v Portu? Protože jsem nikdy nebyla v Portugalsku. Neřešila jsem ani délku, ani záchytné body. Vlastně to byla první cesta, kterou jsem neplánovala den po dni, ale nechala jsem se překvapit tím, co se stane a kam každý den dojdu. 

Kolik dnů jsi celkem strávila na cestě a kolik hodin z toho chůzí?  
Vzala jsem si dovolenou na 13 dní. Dva dny z toho jsou cesta letadlem. Čistého času jsem tedy měla 11 dní. Pouť jsem ušla za 9 dní a kousek a podle chytrých hodinek to bylo přesně 73,22 hodin čisté chůze při zapnuté aktivitě, pokud se tomu dá věřit.  
Existují nějaká pravidla, které musí každý poutník striktně dodržet? 
Pokud chce poutník na konci pouti v Santiagu dostat takzvanou Compostelu (potvrzení za absolvování pouti), tak si musí na začátku cesty pořídit Credencial (poutnický průkaz) a po cestě do něho sbírat razítka. K tomu, aby Vám Compostelu vydali stačí ujít pěšky 100 km. Credencial poutník sežene v katedrále v Portu nebo i na některých ubytováních.
Jak je to na Caminu s jídlem a ubytováním? 
Dalo se najíst skoro všude po cestě. Vybrané restaurace mají menu pro poutníky. Které restaurace to jsou Vám sdělí buď na ubytování nebo uvidíte na restauraci poutnický symbol. Ubytování pro poutníky se nazývá albergue. Teď mimo sezónu bylo na ubytováních volno, ale pokud půjdete v sezóně, tak je nutné si ubytování rezervovat.  

Nebojte se toho a jděte do toho! Ono se totiž není čeho bát. Ani jazykové bariéry, ani lidí, ani toho, že se ztratíte.  

Když se dívka vydá sama v cizí zemi za takovým dobrodružstvím, chce to pořádnou dávku odvahy. Jak je to na Caminu s bezpečností a zažila jsi někdy během cesty nějaký krizový moment? 
Pro mě je odvaha sáhnout třeba na pavouka nebo na hada. Na takové dobrodružství bych odvahu mohla rozdávat. Vlastně samotnou mě až překvapilo, jak moc jsem byla klidná. Jedinou obavu jsem měla z toho, aby můj batoh prošel jako příruční zavazadlo do letadla. Měla jsem k letence jen malé příruční zavazadlo a ono 65 cm na výšku není 40 cm na výšku, ale nakonec prošel bez problémů. O bezpečnost se tu nikdo bát nemusí. Nevšimla jsem si tu snad ani žádných divných lidí, ty jsem potkala pouze v Praze na hlavním nádraží. Po této mé zkušenosti považuji Portugalsko a Španělsko za bezpečné země a místní lidi za velmi přátelské a ochotné. Krizový moment byl, když jsem zjistila, že v tomto období nejezdí trajekt přes řeku Minho (hranice Portugalsko – Španělsko), ale nakonec to dobře dopadlo a mohla jsem dál pokračovat podél pobřeží. Jinak krizové momenty přišly hlavně po stránce zdravotní – puchýře, bolavé nohy a bolavá kyčel.  

Většinu času na cestě strávíš pod širým nebem, bez ohledu na počasí a veškerou výbavu nosíš celou dobu v batohu na zádech. Co je tzv. must-have každého poutníka a na co myslet při výběru správného oblečení? 
Dvě nejdůležitější must-have jsou v první řadě dobré boty a pak dobře padnoucí batoh. To první jsem neměla ani náhodou.  Moje nohy trpěly. Alespoň jsem zjistila, že krásné běžecké boty mají zůstat krásnými běžeckými botami a nemají se vydávat za trailové. Na batoh jsem si stěžovat nemohla. Pak je důležité lehké outdoorové oblečení, které rychle schne, ať už to je vaše příjemné termoprádlo nebo 100 % merino. Pro výběr oblečení jsem sledovala předpověď počasí. Ale i přes to, že hlásili krásné slunečné počasí na celou dobu, tak jsem si vzala i Klimatex nepromokavou bundu DASCALA. Kdybych ji neměla, určitě by pršelo, znáte to. Důležitý je také lehký a do malých rozměrů sbalitelný spacák. Pokud bych šla pouť v létě, tak si myslím, že složení věcí v mém batohu bude ještě úplně jiné.  Na poutích platí jedno pořekadlo: Čím lehčí batoh, tím lehčí duše poutníka.

Říkáš, že podruhé bys na trail zvolila jinou obuv. Máš pro nás nějaký tip nebo doporučení? 
Kamarádka mi říkala, že na takové cesty jsou rozhodně nejlepší boty, které mají nulový drop. Chtěla jsem si před cestou pořizovat Altra lonepeak 6, ale není to zrovna levná investice, takže jsem na ně neměla dostatek finančních prostředků. Ty si ale časem určitě pořídím! I když hned po cestě jsem si na hory pořídila La Sportiva TX4 a ty jsou zatím taky super pohodlné.  
Je možné celou trasu absolvovat i jinak než pěší chůzí? Třeba na kole?  
Ano, cestu je možné absolvovat na kole, na koloběžce nebo dokonce i na koni. Oproti absolvování cesty pešky, musíte urazit minimálně 200 km.  

Podělíš se s námi prosím o svůj nejsilnější zážitek z celé cesty? 
Celá cesta byl silný zážitek. Strašně moc jsem si to užila, někdy trochu méně, ale jde o to se kousnout a neseknout se ani přes bolest nohy. Bolest zmizí, zážitky zůstanou navždy! Teda všeho s mírou, zdraví je přednější, ale víte jak. Když bych měla vypíchnout to úplně nejvíc, tak jsou to tři momenty. První, když jsem byla pár kilometrů před Santiagem a viděla jsem z dálky nasvícené Santiago, to mi naběhla husí kůže. Pak určitě když jsem došla do Santiaga na náměstí před katedrálu. Stojíte tam, najednou je všechna bolest pryč a cítíte se být připraveni na něco víc. A ten třetí nejsilnější zážitek byl, když jsem se vydala na ,,konec světa“ na Finisteru. Toto místo by měl navštívit každý poutník, aby správně zakončil celou pouť. Měli byste tam spálit své oblečení a vykoupat se v oceánu a poté zažít západ a východ slunce. Tak jste prý připraveni začít nový život. Já jsem to teda neudělala, ale jednu z věcí co jsem udělala bylo, že jsem šla na pláž Langosteira ,,ulovit“ si tu svojí pravou svatojakubskou mušli.  
Co bys vzkázala těm, kteří se do Santiaga de Compostela chystají, ale z různých důvodů tak dosud neučinili? 
Nebojte se toho a jděte do toho! Ono se totiž není čeho bát. Ani jazykové bariéry, ani lidí, ani toho, že se ztratíte. 

Říká se, že: „Camino doesn't give you what you want but what you need“ (Camino ti nedá to, co chceš, ale co zrovna potřebuješ). Souhlasíš? Naplnila cesta tvá očekávání? 
Jednoznačně souhlasím. Já jsem nevěděla, jaká mám mít očekávání, já prostě nic neočekávala. Chtěla jsem si tam odpočinout, trochu utéct od problémů, ale hlavně si splnit svůj sen, ujít 300 km a užít si krásy pobřeží. Zpětně si uvědomuji, že mi to dalo vážně hodně.  
Jaké jsou tvé trailové cíle a plány do budoucna? 
Třeba taková Pacifická hřebenovka, teď je to jen sen, ale kdo ví. Camino byl také sen a najednou po pěti letech snění to mám za sebou. Určitě chci jednou zvládnout Tour du Mont Blanc. Mám v plánu přejít Madeiru. A od května mě čeká jedno velké severské dobrodružství, věřím tomu, že tam bude příležitost podniknout trailů víc než dost. Více o všech mých dobrodružstvích se dozvíte na mém Instagramu _katie_kad.  
Katce děkujeme za milé povídání a držíme palce při plnění všech (nejen) trailových snů!